 |
| Herní notebook |
Žil jsem stovkami životů. Můj věk se čítá na staletí. Noci i dny, celá léta - ó blažené vzpomínání. Kolik těch lidských osudů jsem procítil, prožil, protrpěl už ani nevím … když zavřu oči abych nic neviděl, když ve spánku naslouchám té vzdálené hudbě. Připadám si jak generál při slavnostním defilé. A jsem na koni – jak by ne. Zástupy je třeba přehlédnout jedním pohledem a pak jak jdou s každým jen slůvko prohodit, zrakem pohladit, žít ty kouzelné chvíle.
Ó lidský život je pestrý. Má skrytá propadliště, zborcené plochy naděje, má strmé srázy a výšiny z nichž je blíž ke hvězdám. Má temná bludiště v nichž se zoufale zmítáš sem a tam má i slunné dny v nichž se hřeješ rozkoší s celou stupnici větrů od vánku po vichřici. Víš co je hrdinství co podlost a mrzké kupčení. Znáš zradu a smutná loučení, víš, co je radost, co je žal a bolest zármutku.
Víš, že stát nemůžeš. Kdybys jen chvíli zůstal stát, zřítíš se střemhlav ze skály zpět za zvuku řinčivých kastanět. Zatím co proud před tebou se rve s vichřicí a burácí do dálky.
Ó lidský živote velký jsi ve svém zrození i ve chvíli zániku kdy se srdce chvěje a dlouhý čas živí vzpomínka vzpomínku. Povahy lidí – to je velká věc. Co člověk – to vzácný unikát. Co role – to odkrytí jednoho z tisíců tajemství jimiž život pulsuje a zpět se už nevrací …
Já vše jsem již hrál
Já vše jsem již hrál
Z nové sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“
