 |
| Koordinace pohybů je správná |
Akutní intoxikace se jako prostá podnapilost projevuje psychickou uvolněností, ztrátou zábran v kontaktu, mizí úzkost, zvyšuje se sebevědomí. Nápadná je porucha koordinace pohybů, dochází k zpoždění reakcí, což může vést např. při řízení automobilu k tragédii.
Hladinu alkoholu v krvi zjišťujeme Widmarkovou reakcí, alkohol lze zjistit i v moči. Hladina alkoholu v krvi (alkoholemie) přesahující 0,3 promile jednoznačně svědčí pro požití alkoholu. Lehké podnapilosti (ebrietě) odpovídá alkoholemie do 1,5 promile. Hladina v rozmezí 1,5-2,5 promile odpovídá středně těžké opilosti, hodnoty nad 2,5 promile již značí těžkou opilost. Při alkoholemii kolem 5 promile dochází ke smrti. K orientačnímu zjištění přítomnosti alkoholu v dechu se užívá detalkolových trubiček.
Někdy se může dostavit na požitý alkohol (bez ohledu na jeho množství) zcela neobvyklá reakce (patická opilost) charakterizovaná kvalitativní poruchou vědomí s agresivním chováním, kdy takto intoxikovaný jedinec může jednat i proti svým zásadám. Jde v podstatě o mrákotný stav, na jehož průběh má jedinec výpadek vzpomínky. Tento stav v praxi nutno odlišovat od běžných okének (palimpsestů), která označují výpadek paměti na zpravidla krátké, dobře ohraničené časové úseky akutní prosté intoxikace, během níž se nevyskytly žádné abnormní reakce na alkohol. Tato porucha je dána jenom tím, že požitý alkohol zabránil uložení příslušných vzpomínek paměti.
Škodlivé užívání vede v průběhu let k předčasnému rozvoji aterosklerózy se všemi komplikacemi (srdeční infarkt, cévní mozkové příhody), k vředové chorobě, jaterní cirhóze, poruchám pankreatu, ledvin a k mnoha dalším poškozením. Průměrný život alkoholiků je nejméně o deset let kratší ve srovnání s ostatní populací. Časté jsou deprese a sebevražedné pokusy.
V průběhu rozvíjející se závislosti se zvyšuje tolerance alkoholu, takže k dosažení požadovaného účinku je nutno zvyšovat dávky. Dostavují se několikadenní tahy, alkoholik se povahově mění, hrubne, ztrácí pocity odpovědnosti, lže, vyhledává důvody, proč musí pít (své pití racionalizuje), chorobně žárlí a hrubě narušuje citová pouta. Dochází k rozvratu rodiny a k problémům v zaměstnání. V posledním stadiu alkoholismu prudce klesá tolerance, alkoholik se opije již třeba po dvou pivech. Z nedostatku peněz požívá náhradní nápoje, např. čisticí prostředky, které uspíší jeho smrt.
Jako typický odvykací syndrom se objevuje delirium tremens, psychotický stav charakterizovaný kvalitativní poruchou vědomí, třesem, pocením, psychomotorickým neklidem, úzkostí, iluzemi a halucinacemi. K deliriu dochází zpravidla ve večerních hodinách, nemocný se nejistě rozhlíží a vylekaně reaguje na běžné zvuky. Časté jsou zrakové halucinace drobných zvířat (mikrozoopsie, např. myší), mohou se vyskytnout epileptické záchvaty. K deliriu dochází většinou do 24-36 hodin po posledním napití; setkáváme se s ním poměrně často na chirurgických odděleních, kam jsou alkoholici přivezeni po úrazu utrpěném v důsledku opilosti. Velký neklid a zpravidla špatný celkový zdravotní stav postiženého vedou k vyčerpání, horečce, zápalu plic a někdy i ke smrti.
Z psychotických komplikací dlouhodobého zneužívání alkoholu je nejčastější alkoholová halucinóza, projevující se sluchovými halucinacemi a silnou úzkostí s maximem ve večerních a nočních hodinách.
Korsakovova psychóza začíná bouřlivě halucinacemi, bludnou produkcí a neklidem při současném narušení paměti. Po odeznění akutních psychotických příznaků může přetrvat ztráta vštípivosti paměti jako trvalý stav (korsakovský amnestický syndrom). K trvalým následkům alkoholismu patří též povahové změny (zhrubnutí, lehkomyslnost, žárlivost) a demence. Pokud žena závislá na alkoholu požívá alkohol i během těhotenství, dojde u plodu k fetálnímu alkoholovému syndromu (FAS), který je mj. charakterizován defekty ve tvaru lebky a končetin a mentální retardací.
Léčení alkoholismu
Léčení alkoholismu je založeno na psychoterapii, jejímž cílem je pacienta podrobně seznámit s problematikou alkoholismu a dovést ho k příslušnému náhledu a abstinenci. Probíhá převážně jako skupinová, na níž se do určité míry účastní i rodinní příslušníci a vyléčení pacienti. Pokud léčba probíhá jako ústavní, velkou roli hraje též terapie režimová a tělesná výchova.
Z biologických postupů se do dnešní doby používá alkohol-antabusová reakce, během níž dochází k blokádě odbourávání alkoholu v těle Antabusem (disulfiramem). Vzestup hladiny acetaldehydu vede ke krajně nepříjemnému napětí, zrudnutí, tachykardii a ke zvýšení krevního tlaku. Antabus se podává dvakrát týdně, pacient musí tablety spolknout pod dohledem sestry, která tento výkon zapíše do jeho příslušného průkazu. Ústavní léčba trvá zpravidla tři měsíce, léčba nařízená soudem mnohem déle
(,‚do té doby, než splní svůj účel"). O naprosto dobrovolnou léčbu bez dohledu zdravotnického personálu se pokoušejí závislí jedinci ve společnostech Anonymních alkoholiků.
Léčba deliria tremens spočívá v podávání psychofarmak (Heminevrin, haloperidol, tiaprid, diazepam aj.) a v symptomatické léčbě hrozících komplikací (dehydratace, srdeční selhání, zápal plic apod.). K delirujícímu pacientovi je nutno přistupovat opatrně, nelze vyloučit neočekávaný úder. Jeho zvýšené sugestibility však lze dobře využít k podání nápoje a k aplikaci injekcí.
K léčbě alkoholové halucinózy a dalších psychotických komplikací používáme neuroleptika.
Při trvalých závažných alkoholem podmíněných duševních poruchách je někdy nutno zvažovat úpravu způsobilosti k právním úkonům. Jedinci závislí na alkoholu jsou zcela nevhodnými partnery pro manželství.
To be continued...
Zdroj: česká psychiatrie a internet, databáze autora
