Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já, tak by pro většinu negativních myšlenek téměř nezbylo místo.

Starost, úzkost, smutek a deprese?
Když se řekne léčba depresivního onemocnění, automaticky se nám vybaví léky, antidepresiva. V nejvážnější, akutní fázi deprese se bez nich pacienti skutečně neobejdou.

Dokážou člověka stabilizovat a snížit nejpesimističtější myšlenky a pocity. Po nějaké době ale přestávají mít ten správný efekt, a navíc mají z dlouhodobého hlediska nežádoucí účinky. K vyléčení jako takovému totiž nevedou samy o sobě, jak ukazuje statistika relapsu: s každou proběhlou depresí se pravděpodobnost další deprese zvyšuje.

Převratné a zároveň velmi nadějné jsou v tomto směru výsledky výzkumu, který zjišťoval rozdíly v efektivitě následné péče mezi třemi různými přístupy: běžnou antidepresivní farmakoterapií, terapií založenou na mindfulness (neboli na meditaci všímavosti) a placebo.

U pacientů s přechodným vymizením příznaků deprese se jako nejefektivnější ukazuje terapie MBCT založená právě na meditaci mindfulness (všímavosti) – Mindfulness-Based Cognitive Therapy. Její efektivita je totiž i 10 měsíců od počátku následné péče vyšší než efektivita antidepresivní farmakoterapie – a navíc bez vedlejších účinků léků. Závěrem výzkumu je mimo jiné tvrzení, že MBCT nabízí účinnou ochranu před relapsem deprese.

Tyto výsledky znamenají, že máme k dispozici klinicky ověřenou metodu, která je vysoce účinná v následné péči depresivního onemocnění. A zároveň, že tím pádem obecně výborně funguje na občasné depresivní stavy, na pesimistické myšlenky a negativní pocity – tedy na fáze, které (pokud si s nimi člověk sám neporadí a dovolí, aby se kumulovaly) můžou vést právě až k depresivnímu či jinému duševnímu onemocnění. Pravdou ale na druhou stranu je, že zatím tato informace není všeobecně známá.

Deprese se totiž může vkrádat do našeho života postupně, téměř nepozorovaně. Začíná únavou, přetížením a vyčerpáním a permanentním stresem, které často tvoří naši každodenní realitu, pokračuje přes popudlivost, podrážděnost, špatnou náladu a pocity nespokojenosti až k pocitům sklíčenosti, úzkosti, nenaplnění, ztráty zájmu a smyslu života. To jsou postupné varovné signály.

Existuje nespočet doporučení, jak s těmito stavy "bojovat". Můžeme je přehlížet, můžeme si říct, že se s tím nedá nic dělat a že jsou běžnou součástí života (Co naděláš?), nebo si můžeme říct, že až bude nejhůř, někdo nám určitě pomůže. Můžeme však také už od začátku poslouchat varovné signály svého těla a rozhodnout se pro to s tím něco udělat.

Jakákoli skutečná změna v nás je o přijetí vlastní zodpovědnosti a o konkrétní osobní práci a úsilí. Mnoho lidí má dojem, že ke změně stačí jen změna myšlení, ale osobní změnu přináší konkrétní osobní zkušenost, ne znalost. A nejlépe je to vidět právě na příkladu negativních emocí a myšlenek.
Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne.

Pokud si přečteme, že negativní myšlenku máme zahnat a nahradit pozitivní (třeba jít se bavit a zapomenout na to), negativní myšlenka tím nezmizí, jen se dočasně "schová". Nebudeme se tím cítit lépe, jen zapomeneme na to, jak se ve skutečnosti cítíme, tím, že dáme dočasně svoji pozornost jinam.

Stejné to může být, když budeme znát třeba celou moderní psychologii nazpaměť – to ale neznamená, že jsme poznatky interiorizovali a aplikujeme je ve svých životech. Anebo s přirovnáním osobní změny ke sportu: pozitivní účinky sportování se dostaví až tehdy, kdy skutečně sportuji, nedostaví se, když si o účincích a o sportu čtu, i kdybych výborně rozuměl každému detailu.

Spouštěčem úzkostných, negativních a depresivních pocitů a myšlenek jsou negativní myšlenkové programy v nás, které – pokud o to stojíme – musíme změnit nakonec jen my sami. Máme skvělé možnosti si o tom zjistit informace, můžeme mít i to štěstí, že se nám dostává podpory a porozumění ostatních, včetně odborníků, ale ta změna nakonec je na nás.

S rozvojem pozitivní psychologie a s objevem neuroplasticity (celoživotní schopností mozku se strukturálně i funkčně rozvíjet) dnes víme, že náš prostor pro změnu nebo jinak řečeno naše pole působnosti pro změnu se pohybuje mezi 40 a 50 %. Ostatní faktory – jako jsou naše predispozice a vliv prostředí a okolností – změnit (prozatím) nelze.

Takže až z jedné poloviny můžeme sebe a svůj život měnit a tvořit, pokud o to stojíme – změnou myšlení, sebeovládáním, sebepoznáním. Máme tedy možnosti se měnit sami více, než si možná myslíme.

Negativní emoce?

Jen pro upřesnění: dnes se často používá negativní a pozitivní emoce. Z jistého úhlu pohledu je to nesprávné dělení. Spíš by se hodilo používat označení příjemné a nepříjemné pocity a myšlenky, aby v tom byl zdůrazněn aspekt, jak my tyto myšlenky a pocity subjektivně vnímáme. A pak v tom hraje roli ještě úroveň, ze které se na to díváme.

Nejprve budeme emoce a myšlenky rozdělovat na negativní a pozitivní, případně příjemné a nepříjemné, později, ve vyšších stupních procesu individualizace, už to takto rozlišovat přestaneme a všechny myšlenky a emoce "jen" budou součástí Já. V tomto procesu růstu je ale nutné si svoje psychické procesy integrovat je do svého Já jako součást sebe sama.

Určitá část našich negativních myšlenek souvisí také s nesprávným přístupem k životu a s naší nevděčností. Pramení z toho, že se více zaměřujeme na to, co bychom chtěli, aby se stalo, případně na to, co bylo, než na to, co je teď. 
Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já, tak by pro většinu negativních myšlenek téměř nezbylo místo. A ty ostatní, které jsou opravdu vážné, bychom zpracovali metodou defuze.

Vzít na vědomí a nechat odejít

Jak tedy konkrétně a skutečně efektivně na negativní myšlenky a emoce? Postojem defuze. Výzkum Andrease Larsssona (2015) zkoumal rozdíly v efektivitě zvládání negativních myšlenek dvěma různými metodami: metodou kognitivní změny (nahrazením jedné myšlenky jinou) a metodou defuze neboli oddělení negativní myšlenky a sebe.

K tomuto oddělení dojde tím, že k našim myšlenkám (a emocím), k tomu, co se v nás děje, zaujmeme zároveň laskavý, otevřený a hlavně nezaujatý a pozorující postoj. Jednoduše řečeno: pozorujeme, co se v nás děje, necháme to proběhnout a odejít.

Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne. Jak ukázal výzkum: kognitivní změna nebyla bez účinku, ale defuze se ukázala jako účinná metoda zvládání negativních myšlenek, neboť síla a frekvence negativních myšlenek při ní klesá.

Defuze je metoda ne úplně snadná a samozřejmá, která vyžaduje trénink a trpělivost, která ale přináší rychlé a trvalé výsledky. Defuze se navíc shoduje s principem meditace všímavosti (a s principy MBCT, o které byla řeč výše v souvislosti s léčbou deprese).

Meditace všímavosti nás právě učí rozvíjet tuto dovednost nezaujatého a akceptujícího uvědomování si toho, co je obsahem našeho vědomí v přítomném okamžiku. Postupným tréninkem v nás vytváří nadhled a odstup. Pak dokážeme mnohem lépe zvládat negativní stránky života (a radovat se z těch příjemných).

Je to, jako když nasypete sůl do skleničky s vodou: voda bude velmi slaná, když ale stejné množství nasypete do řeky, bude to sotva postřehnutelné. Tento odstup a nadhled si však nemůžeme nikde "koupit" – vznikne v nás samovolně naší osobní prací na sobě (i když to není práce v klasickém slova smyslu, ale jde spíše o uvědomování si a "pouštění", naši rozhodnost a odhodlanost to však vyžaduje) a tréninkem.

A doba je pro to dnes vhodná. Zatímco před třiceti čtyřiceti lety byla meditace považována za exotický výstřelek, kterému se věnovala hrstka hippies oddávajících se kouření trávy a téměř nikdo z vědecké komunity jí nepřisuzoval váhu, dnes je hlavně díky klinickému ověření a kodifikaci mindfulness programů (Jon Kabat-Zinn) náhled úplně jiný.

Dnes jsou tyto programy využívány v nemocnicích, v psychoterapiích, ve vzdělávání, v osobnostním rozvoji, ve sportu, v byznysu, a dokonce i v politice. Vysokému zájmu odpovídá i množství vědeckých publikací a výzkumů, které jdou do stovek ročně. Na meditaci mindfulness se dokonce specializuje samostatná disciplína neurověd – meditativní neurovědy.

Je to jedna z dnes dostupných cest efektivního osobního rozvoje založeného na seriózních informacích a přístupech.



Zdroj: psychologie

Oblíbené příspěvky

MENU: to jsou ty štítky!

Zaláskujte se Den pro tebe Krásné je žít Verše Flejberk Cesta pro lásku Láska Příroda Zlatá střední cesta Fotografie Sociální sítě Podzim Motivace Slunečné ráno Les Léto Videa o lásce Bůh Slunce Internet Lidský život Moudro pro tento den Deprivace a skupinová hloupost Dobro a jeho světlo Humor a vtipy nebo moudra Ptáci Přátelé Příroda a my Slunečné odpoledne Sluneční toulky v přírodě Zrcadlo Pošta pro vás Slunečný den Stromy Trubka What is love Úsměv Šťastné dětství Karel Kryl a Láska bláznivá Kolotoč svět Líbej mě Příroda kvete Rozum Verše jako píseň Vzpomínky Zamilovaný Zdraví Astronomie Cesty Dopisy Jít pro lásku Lavičky Lidové písně Marie Rottrová Moudrost Novinky v hudbě O zdraví Otčenáš Pavel Kysela Pohádka Srdce jako kámen Vtipy a humor Vánoce Waldemar Matuška Úsměv pro mne Štěstí Životospráva Amerika Ateroskleróza Cestování Cruise Rekreace Dovolená Citáty Diamanty Děti Dětská radost Dětství Genius loci Hněv milenců Jaro Jordánsko Josef naše láska Karel Kryl Koledy Komentář Krajina Lindsey Stirling Maturita Meditace Mireille Mathieu Music and Humor Once Upon A Time In The West Petr Novák Poděkování Poezie Přátelství Rodina Sdílení Smích Soukromé Spánek Stáří Učitel Velikonoce Veverka Vlado Kumpan Vlčí mák Výlety Zlatá šedesátá u Křížku Úsměv Anny Čaj o páté #Fotografie 776833333 AMOR UT LACRIMA Alcatraz Allison Crowe Android Beethoven Symphony Bouře Božejáci Brilianty Bílá růže Charlie Cholesterol Chtíc aby spal Cibule Cinderella Deprese Deprivanti Deštivý den Divoký horský tymián Drahé kameny Drogy Dvojčata a housle Dělání El Condor Pasa Fernando Lopez Fuchsie Goodbye My Lover Historie Homeless Houbaření Humor Hvězdokupa Hvězdy Hyperkinetická porucha Jea Paul Belmondo Jen pro ten dnešní den Ježíšek Jiří Vašíček John Denver Judith Durham The Seekers Kalifornie Kapradí Karikatura Keep smiling Kocourek Kongres Konopka obecná Kontakty Korsika Krizová linka Kvítek jabloňový La Roux Leonardo da Vinci Lesní jahody Loudá se půlměsíc Love Story Lucia Micarelli Lída Baarová Marcus Tullius CICERO Memy Mix videa Modlitba Modrá knížka Modrý sarafán Modříny Moldau Smetana Moudra Měsíční noc Naše kuchyně O Shenandoah Obama Ovidius Paul Anka Diana Perský kocourek Sammuel Peru Petra Placebo Prodaná nevěsta Prostřeno Ptačí zpěv Předehra Přítel Radůza Rande Rangers Rebelové - Mně se líbí Bob Roman Šebrle Sammuel Sammuel perský kocourek Sladké višně Slovensko Sluneční erupce a aktivita Smartphone Sněhurka Sociopatie Sršeň Suguperge! Sdígilígim naga wegeb! Světlo Syrenia Tenkrát The Cranberries - Zombie The Moon Měsíc Trampské U Zborova U vody U řeky USA Vajíčka Vanessa Mae Vinná réva Vlaštovka Vojenská služba Vtipy Vyznání pro Pepču Václav Havel Všímavost W. A. Mozart: Turecký pochod When I Fall In Love Yvetta Simonová Yvonne Přenosilová Zahrady Zdeničko má bubble nebula studentské Áji Úvod a přivítání Čtyřčata Římská mythologie Škola Šperky Švýcarský salašnický pes

Vybraný příspěvek

Jako když mráz náhle květ i list sežehne a jen stvol zčernalý zůstane.

Víš Víš Nedovedu si to vůbec představit, ani na to nechci pomyslet až jednou zůstane jeden z nás bez druhého, samoten, víš až zestárnem - co...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...